Jdi na obsah Jdi na menu
 


DLK – Dysplazie loketního kloubu

   Toto dědičně podmíněné onemocnění u nás bylo dosud z nepochopitelných důvodů chovatelskými kluby přehlíženo, jako by neexistovalo. Přitom jeho důsledky mívají na pohyb psa většinou horší dopad než v případě postižených kyčelních kloubů. Když si uvědomíme, že přední končetiny nesou až dvě třetiny váhy těla, musí nám být jasné, jaký tlak je na ně vyvíjen a co musí takový kloub vydržet.

   Na dysplazii loketního kloubu mají vliv stejné faktory a zároveň stejná preventivní opatření jako na DKK včetně genetických dispozic.

   Jedním z defektů ovlivňujících rozvoj DLK a nejčastěji postihujících labradory je OCD /osteochondróza/. Velice zjednodušeně řečeno: V době nejrychlejšího růstu štěněte dojde k nadměrnému ztluštění chrupavky, která pak nemůže být dostatečně vyživována a dochází k jejímu praskání a odlupování malých úlomků, které dále dráždí kloub a působí problémy při pohybu. Povrch takového kloubu je narušen, opotřebovává se a postupně se začíná rozvíjet artróza. Onemocnění je značně bolestivé a záhy se projevuje kulháním. Částečně je možno řešit toto postižení chirurgickým zákrokem, který je obzvláště při včasném provedení poměrně efektní a přinejmenším oddálí rozvoj artrózy. Pro postiženého pejska pak většinou přináší rychlou úlevu.

   Stejně tak jako u DKK, tak ani u DLK nemáme nikdy stoprocentní jistotu, jak se bude kloub u daného jedince vyvíjet. Můžeme pouze udělat maximum proto, abychom omezili veškerá rizika. I při vší snaze na sebe ani dva zdraví jedinci nemusí geneticky sednout a jejich potomci pak nedopadnou nejlépe. Přitom s jiným partnerem může dát stejný rodič zdravé potomstvo. V případě postižených rodičů je samozřejmě riziko daleko větší! Je tedy nanejvýš žádoucí toto onemocnění kontrolovat a postižené jedince z chovu vyřazovat.

   Teprve počátkem roku 2009 stanovil Retriever klub povinnost provádět a uveřejňovat rtg loktů, i když chovnost tím ovlivněna nebude. Je to alespoň malý krůček kupředu a každý zájemce o štěňátko si tak bude moci zjistit, jak na tom jeho rodiče, popřípadě další předci jsou a rozhodnout se, do jakých rizik je ochoten jít. U KCHLS se dosud vyšetření nepožaduje, takže pokud se majitel dobrovolně nerozhodne toto vyšetření podstoupit, bude to dál velká sázka do loterie! Naštěstí se u nás najde dost chovatelů, kterým není tento problém lhostejný a vyšetření svých pejsků provádějí už několik let.

Snímek lokte postiženého těžkou artrózou:

dlk.jpg