DKK – Dysplazie kyčelního kloubu
V počátcích chovu labradorů u nás se toto onemocnění nekontrolovalo, což mělo obrovský dopad na mnoho dalších generací. Od doby, kdy byla chovatelským klubem stanovena povinnost provádět rtg kyčlí, se stala dysplazie nejdiskutovanějším tématem a zároveň největším strašákem mezi chovateli. Výsledky rtg potomků takovýchto nevyšetřených rodičů byly velice často žalostné. Naopak naprosto zdravých jedinců bylo jako šafránu. Vlivem sledování tohoto onemocnění a vyloučení postižených jedinců z chovu se v současnosti začíná situace vylepšovat.
Pro vyjádření stupně postižení se u nás používá číselné označení v rozmezí 0 – 4:
Stupeň 0 – označuje zdravý kloub
Stupeň 1 – je tzv. hraniční a považuje se ještě za zdravý
Stupeň 2 – označuje lehkou dysplazii
Stupeň 3 – označuje střední stupeń postižení, nesmí do chovu
Stupeň 4 – označuje těžký stupeń postižení, nesmí do chovu
Zároveň platí pravidlo, že jedinci s 2.stupněm smějí být kryti pouze se zdravými zvířaty tzn. 0 – 1.
A o co vlastně jde? Zdravý kyčelní kloub by měl mít přibližně tvar koule, který přesně zapadá do jamky a umožňuje snadný pohyb. Při dysplazii hlavice kloubu nekopíruje tvar jamky. Jamka je mělká, hlavice do ní nemůže správně zapadnout, dochází k nerovnoměrnému zatěžování v důsledku nestability kloubu, následnému opotřebovávání chrupavky a postupnému vývoji artrózy. Pohyb takového kloubu je omezený a často bolestivý.
Genetická příčina dysplazie dosud nebyla odhalena, ale je známo několik faktorů, které mohou mít dopad na její vývoj a jejichž předcházením lze toto onemocnění částečně ovlivnit.
-Velmi důležité je znát co nejvíce výsledků zdravotních vyšetření předků. I když ani nuloví rodiče nejsou zárukou zdravých potomků, pravděpodobnost se zvyšuje.
-Podstatnou roli hraje také strava. Krmit bychom měli pouze kvalitní, vyváženou stravou, kterou je vhodné doplnit kloubní výživou. Přidávání vitamínů, vápníku apod. se nedoporučuje, jelikož hrozí nerovnováha a předávkování. Mohli bychom tak napáchat více škody než užitku. V tomto případě platí pravidlo, že méně je někdy více. S krmením je také úzce spjatá možnost obezity, což je spolu s rychlým růstem dalším rizikovým faktorem a velkou zátěží pro vyvíjející se klouby.
-Neméně důležitý je i pravidelný pohyb, přiměřený věku. Správně osvalený jedinec se často dokáže i při značném postižení pohybovat bez problémů, jelikož svaly jsou schopny udržet kloub na svém místě. Vynikající formou pohybu pro psy všech věkových kategorií je plavání, které procvičí svaly celého těla, ale klouby nadměrně nezatěžuje a je vhodnou rehabilitací i pro dysplastické psy.
U štěňat ve vývoji se nedoporučuje chůze po tvrdém a kluzkém povrchu ani běhání do schodů, kdy jsou kyčle nadměrně namáhány. Stejně tak není dobré psa příliš přetěžovat!
V konečném důsledku lze říci, že projevy dysplazie jsou velice individuální, takže i pes s dysplazíí vyššího stupně se může pohybovat bez problémů a naopak i pes s lehčí formou dysplazie může trpět pohybovými problémy.
V případě tohoto zdravotního problému je genetika nevyzpytatelná a je na nás chovatelích a následně majitelích, abychom vyloučili co nejvíce rizikových faktorů, které mohou toto onemocnění ovlivnit.
Snímky zdravých kloubů:
Snímky postižených kloubů:
Provádění rtg snímku DKK: