Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dlouho jsem se rozhodovala, jestli vůbec Tracey do Prahy přihlásit. Do přeplněných hal a mumraje jaký zde obvykle panuje, se mi zrovna nechtělo, ale vzhledem k tomu, že jsme letos moc výstav neabsolvovaly, jsem na poslední chvíli přihlášku odeslala.
Už když mi přišlo potvrzení o přijetí na výstavu, zjistila jsem, že má opět posuzovat úplně někdo jiný, než byl uveden v propozicích a stejně tak tomu bylo i v kruhu psů. Pochopila bych, že se navrhovaný rozhodčí občas z nějakých důvodů nemůže zúčastnit, ale u nás je to v poslední době pravidlem. Spíš mi přijde, že se napíšou takoví rozhodčí, na které se "natáhnou" lidi /aniž by o tom dotyční věděli/, a pak už se tam zkrátka někdo dohodí :-(
Nadešel den "D" a já, ač se mi vůbec nechtělo, s chřipkou jako hrom, jsem naložila Trenďu, po cestě jsme nabraly ještě Zdenu /paničku naší Rory/ a vyrazily ku Praze. Samozřejmě jsme se nevyhnuly tradiční pražské zácpě, a tak jsem byla ráda, když jsme konečně dorazily na místo. Tady nás čekaly malé kruhy, nedostatek místa okolo a doslova hlava na hlavě. Z průběhu výstavy jsem neměla nic, protože přes davy lidí zkrátka nic vidět nebylo.
Fen se ujala mě neznámá rozhodčí ze Slovenska, a psy posuzoval exoticky vyhlížející rozhodčí, jehož jméno se nepodařílo vypátrat, ale údajně měl pocházet tuším z Gruzie.
Způsob jakým se ujala posuzování paní rozhodčí, byl typickým pro posuzující z řad chovatelů jiných plemen, kteří si jen rozšířili aprobaci na retrievery.
Poté, co proběhla krátká prohlídka skusu, se paní rozhodčí pohodlně usadila za stolem, odkud posoudila celého pejska pouhým mrknutím oka, byť k ní stály některé feny třeba i natočené zadkem. O nějakém podrobném posouzení nemohla být ani řeč. Následovalo posuzování v pohybu, což obnášelo popoběhnutí asi 10 metrů tam a zpátky a jedno kolečko v už tak malém kruhu, který ještě zmenšovali ostatní vystavující a v neposlední řadě bránil výhledu stolek rozhodčích umístěný ve středu kruhu. Nevím, co se z takovéhoto pohybu dá zjistit, ale paní rozhodčí měla vždy hned jasno. K jejímu výroku při posuzování jedné z mladých fen, že labradorům "až tak nerozumí", už není co dodat.
Nevím, co pořadatelé výstav obsazováním takovýchto rozhodčích sledují. Co se pražských výstav týká /a nejen jich/, nebylo to rozhodně poprvé. Navíc, když se zde jedná o nominaci na prestižní Cruftovu výstavu, kam by se měli dostat opravdu jen ti nejlepší, bych předpokládala, že by měl posuzovat odborník na dané plemeno na slovo vzatý. Chápu, že se každému líbí něco jiného, ale rozhodně nemohu souhlasit s takto neprofesionálním přístupem. Bohužel se tyto případy na našich výstavách vyskytují stále častěji, takže konečné výsledky jsou spíše o náhodě než o odborném posouzení. Přitom si myslím, že zkušených rozhodčích na retrievery rozhodně není nedostatek a pří současných nemalých výstavních poplatcích bychom si je snad mohli dovolit. Byli bychom tak ušetřeni toho, že jsou mnohdy například oceňováni psi s hrubými vadami a naopak krásná zvířata jsou penalizována třeba jen kvůli jednomu chybějícímu zubu, který je mimochodem povolen, ale dotyčný rozhodčí to zkrátka neví, protože plemena jemu blízká prostě musí být plnochrupá.
A konečný pocit z celé akce? Měla jsem si raději uvařit kotel čaje a zůstat v posteli! Ale abych se vrátila k některým výsledkům této výstavy:
Arya Tracey Cambrella - velmi dobrá
Abby Kate Cambrella - výborná
Občas někomu i zaslouženě přálo štěstí, a tak posílám veliké gratulace do chovalelské stanice Draco Minor Ály Klečkové, jejíž fena Quista obdržela ocenění V1 CAC, CACIB a BOB!
Rovněž úspěšná byla chovatelská stanice Calenzana Hely Kotasové:
Borgo Calenzana - V1 CAC
Coralia Calenzana - výborná