Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek Sobotu 6.12.2008 jsme stejně jako tu předchozí strávili s našimi holkami Kačkou a Tracey na honu. Na Skalsko jsme zváni každoročně již bezmála čtrnáct let od té doby, co získala loveckou upotřebitelnost naše první labradorka Ailyn. Bohužel jsme se nikdy nezúčastnili, jelikož už jsme před tím buď přijali pozvání jinam nebo se nám to zkrátka v tomto předvánočním čase nehodilo. Proto jsme si letos řekli, že už je ostuda opět odmítnout.
Dosud jsme vždy byli spíše na menších honech s účastí zhruba patnácti až pětatřiceti střelců. Zde se jich sešlo kolem osmdesátky. Mé počáteční obavy o bezpečnost našich holek při větším počtu střelců se rozplynuly díky perfektní organizaci.Obrazek
Procházela se velká rokel uprostřed lesů, na jejimž konci byla bažantnice. Dvě křídla lovců a honců šla strmými srázy mnohde zakončenými skalami. Já jsem byla ráda, že jsme patřili do skupiny, která měla za úkol projít spodní, rovinatou část rokle. To jsem ještě nevěděla, jak náročný terén nás a především naše holky čeká. Nacházelo se zde husté rákosí, bahnitý potok, mokřiny s vysokou trávou a pro pohyb těžkým, nerovným terénem, trnitý, téměř neprostupný porost a nechyběl ani rybník ObrazekČasto jsme chodili pouze po okraji a všechna práce zůstala na našich fenkách, které si vedly skvěle. Moc se mi líbila jejich razance a vytrvalost, bez ohledu na šrámy, které si způsobily v rákosí nebo nepříjemné ostny zapíchané v tlapkách. Zažila jsem i jednu horkou chvilku, kdy se Tracey s Kačkou v zápalu slídění dostaly na strmý, skalnatý sráz a temperamentní Trenďa se samozřejmě rozeběhla přímou cestou zpět. Když dobíhala ke kraji strže, která byla zakončena asi třímetrovou skálou, věděla jsem, že je zle, jelikož to v žádném případě nemůže ubrzdit. V tu chvíli jsem snad ani nedýchala, ale Tracey se zkrátka odrazila, skočila a pokračovala dál ve slídění, jako by se nechumelilo. Ještě štěstí, že byl dopad měkký.
Obrazek Na závěr leče jsme si mohli poprvé za ta léta, co se honů účastníme vyzkoušet v praxi způsob lovu typický pro labradory. Všichni vůdci byli upozorněni, aby si své pejsky uvázali a zůstali stát na představené. Další část honců a střelců pak tlačila zvěř přímo na nás. Po odstřílení byl dán povel k vypuštění psů a dohledávání. Tady měly naše holky možnost předvést typickou práci, na kterou byli labradoři vyšlechtěni a opravdu byla radost je sledovat. Tracey zde opět ukázala svůj skvělý nos a jak ona, tak Kačka sklidily obdiv přihlížejících myslivců.
Obrazek Po první leči jsme se odebrali ke krátkému občerstvení do bývalého pivovaru Podkováň a znovu se vrátili k bažantnici na představenou, kde probíhalo druhé kolo. Přestože na holkách již byla znát velká únava, v okamžiku, kdy jsme nastoupili do leče, byly opět připravené pracovat s plným nasazením až do konce.
Na závěr nás čekal velice pěkný výřad, kde stejně jako na zahájení nechyběli trubači a slavnostní atmosféru ještě podtrhovaly čtyři hranice, které byly zapáleny v rozích výřadního čtverce. Za nadcházejícího soumraku to byla nádherná podívaná.Obrazek
Závěrečné pohoštění v místní sokolovně jsme uvítali my i naše fenky s povděkem. Ale nebyla by to Tracey, kdyby, zatímco ostatní psi včetně Kačky okamžitě usnuli, nepředvedla ještě jedno bláznivé estrádní vystoupení, čímž pobavila půlku sálu. Pak už sebou konečně praštila a usnula.
Ještě bych ráda porovnala způsob práce na tomto honu s hony, jaké jsme dosud absolvovali. Na ostatních akcích, kterých se běžně účastníme, je od našich pejsků vyžadováno především slídění a vyhánění zvěře a samozřejmě následný aport. Zažíváme tak stále stejný scénář, kdy jsou všichni psi na začátku vypuštěni, často nekontrolovatelně lítají sem tam a o nějakém kontaktu s vůdcem se nedá téměř mluvit. Zkrátka se vedou sami a ikdyž nakonec zvěř také nanosí, často se nechávají vzájemně strhnout a pak to bývá jeden velký chaos. V takových chvílích, ať se snažíme, jak chceme, je těžké /mnohdy nemožné/ temperament našich holek ukočírovat. Jedině snad absolvovat celý hon na vodítku a to by se zase k aportu neměly šanci dostat :-(
Způsob, jakým byl veden hon na Skalsku, se mi moc líbil a bylo vidět, že i našim fenkám opravdu seděl. Trochu mě tu překvapilo, že přestože jsou labradoři v současné době jedním z nejpočetnějších plemen a v těchto končinách rozhodně nejsou neznámí, spousta myslivců má dodnes o jejich práci zkreslené představy. Proto mě opravdu moc potěšilo, když za námi ještě po honu přišlo několik lidí, aby mi vyjádřili obdiv nad výbornou prací mých zlatíček. Ostudu rozhodně neudělaly a snad alespoň trochu přispěly k popularizaci tohoto plemene mezi myslivci.
.
A ještě pár dalších fotek pořízených na tomto honu:
Obrazek














Na představené.
Obrazek

 

 















Kačenka pozorně sleduje dění v leči.
Obrazek














Kačka při krátké pauze v pivovaru.
Obrazek












Tracey a Kačka vykusující si jemné trny z paciček.
Obrazek










Kačenka vyčerpaná po první půli honu.
Obrazek










Tracey na představené.
Obrazek











Tam se něco děje!
Obrazek












Příprava ulovené zvěře k transportu.
Obrazek










výřad
Obrazek















Páník s našimi utahanými, ale spokojenými holkami.
Obrazek











Při výřadu se zvědavá Tracey procpala do první řady.
Obrazek















trubači